V sobotu 8.11.2025 se po dvouleté pauze konal již XIV.ročník, tradiční soutěže v přesnosti přistání – Dobětický Vánek o Putovní pohár PG klubu Krupka, který nese jména vítězů z jednotlivých ročníků.
Jakkoliv bylo konání v tomto ročním období s velkým otazníkem, díky víře a odhodlání Pavla Doležala a nakonec i skvělému počasí, se tento ročník uskutečnil. Celkem se registrovalo 26 pilotů – 13 z ČR a 13 z Německa, takže soutěž měla regulérní mezinárodní statut. Vzhledem k účasti 3 žen, proběhla i komorní soutěž v této kategorii
Ačkoliv kvalita výkonů se neustále zvyšuje, rozhodli jsme se, především z časových důvodů, pro tentokrát neosazovat cílovou plochu elektronickým měřidlem. Pravdou je, že při minulém nasazení byla, až na jednu výjimku, vystavena pouze žádostivým pohledům míjejících pilotů nikoliv však dotykům. Takže ke slovu přišlo staré dobré pásmo a slábnoucí zrak hlavního rozhodčího. Vysekali jsme cílovou a zároveň měřenou plochu o průměru 10 metrů, což se ukázalo jako prozíravé, protože jsme 9 závodníků ani nemuseli měřit v žádném ze dvou předepsaných pokusů, a tím ušetřili čas v krátkém podzimním odpoledni. Ovšem je třeba zmínit, že umístění cílové plochy a měnící se vítr byly tradičně výzvou všem účastníkům. Tuto zkušenost sdíleli a omílali především závodníci, kteří minuli cílovou plochu a jakoby překvapeni svým výkonem, dožadovali se účasti přihlížejících. Toho se jim samozřejmě nedostalo, protože jejich výkon byl pouze odrazem reality jejich dovedností a dané situace. I přes odhodlání všech účastníků, trefit se co nejlépe, jsme registrovali pouze jedno přistání, které dalo připomenout, že je čas podzimní orby a to tak, že hlavou napřed. Naštěstí i to se obešlo bez nutnosti vyhledat lékařskou péči a aktér se mohl dostavit k převzetí ceny za nevšední výkon.
Po druhých pokusech už přišel na řadu štrůdl a teplý čaj, který pořadatelé prozíravě zařadili do nabídky.
Tady je třeba poděkovat realizačnímu týmu v němž bylo mnoho nových tváří a díky jejich nasazení všechno proběhlo ke spokojenosti závodníků. Spolu s odlétanými pokusy, konzumovaným občerstvením a krásným slunečním odpolednem se rozšířila dobrá nálada i mezi těmi co dneska „naprosto překvapivě“ šlápli trochu vedle.
Podnik tradičně vyvrcholil slavnostním ceremoniálem a vyhlášením výsledků. Ovšem královskou tečku za ceremoniálem napsala, krásně na houslích přednesenou národní hymnou, skromná a milá členka realizačního týmu (a zřejmě i nějaké filharmonie) Zdeňka.
Jsem si jistý, že moment, kdy se po tom úžasném a rušném dni slunce klonilo k západu a na louce skupina zjihlých padáčkářů broukala s houslemi hymnu, si bude každý dlouho pamatovat.
Díky všem za krásný den a třeba – příští rok na viděnou.
Martin Brůha